O ZAVRŽENÉ BOSORCE A STRACHU ZE ŠÍLENSTVÍ

Na terapii přišel muž s přáním pomoci své sestře s diagnózou schizofrenie.

Tento symptom často mívá kořeny v rodu, takže jsme konstelaci otevřely se záměrem podívat se, kde a u koho má schizofrenie počátek.

Pozornost konstelačního pole se brzy stočila směrem babičce (matka otce obou sourozenců). Říkalo se jí Bosorka pro její schopnost pomáhat lidem se uzdravit. Převážně katolická obec z ní měla hrůzu, pokud zrovna někdo nepotřeboval její pomoc. Žila proto v hájovně mimo vesnici. Tahle Bosorka kdysi nechtěně počala dceru, kterou záměrně potratila. Následně se jí narodil jediný chlapec, otec našeho klienta a jeho sestry. Toho vychovávala jako děvče, nosil dlouhé vlasy, šatičky a oslovovala jej dívčí verzí jeho jména.

V první části konstelace jsme vraceli místo vyloučeným členům (babička Bosorka) a navraceli identitu těm, kteří nebyli uznání tím, kým jsou – například mužem (otec klienta).

Oběma dětem se uleví, pokud přestanou vztah rodičů hodnotit, ale pojmou ho jako výchozí bod pro rozvoj své osobnosti i kompetencí. Pokud se rodová zátěž zpracuje přes jednoho sourozence, může se změnit dynamika v celém systému. Profitovat ze změny může i sestra.

I náš muž trpěl strachem, že by mohl zešílet. V noci jej budili živé sny, jichž se bál, protože obvykle předjímaly něco, co v jeho životě brzy nastane.

Strach ze zbláznění byl projevem sourozenecké solidarity a u muže vedl k vytvoření reaktivní ambice: Když přijdu na kloub mechanismu psychických nemocí, zabrání se jejich vzniku. Získám kontrolu nad svým nevědomím a ochráním svou duši.

Za touto ambicí stál vnitřní konflikt dvou částí jeho nitra, konkrétně MOCNÉ kontroly a BEZMOCNÉ jasnozřivosti. JASNOZŘIVOST bylo potřeba uznat ne se na ni dívat jako problém. Tahle rodina se parapsychologických schopností velmi bála, protože byly spjaty s vyloučením z rodiny i komunity.

Postupně se otevíral zdravější postoj: i kdybych se zbláznil, možná probádám témata, která jsou celospolečensky opředena strachem z neznáma. Blázinec nemusí být místem běsů, ale otevřeného vědomí, se kterým se teprve učíme zacházet.

Tohle uvědomění vede k procítění důvěry v život, která přesahuje tady a teď. Důvěra, že existence nedělá chyby a že každý člen systému má své místo může přinést úlevu nejen jednomu člověku, ale celému rodu. Někdy stačí, když změnu prožije jeden sourozenec. Dynamika systému se začne přeskupovat a symptomy, které už předaly svou zprávu, mohou odejít…