O SAMOTĚ

„⁠Zůstanu až do smrti sama…“, povzdechla si na sezení asi 50ti letá žena a začala vyprávět svůj pestrý vztahový příběh.

 

Manželství, děti, rozvod, partnerství, nemoc, rozvod… A pak opatrná touha po vztahu, který ale ne a ne přijít. Pojďme si více posvítit na práci s pocitem „už zůstanu sama“ pomocí konstelací.

 

První vhled nás vrátil do doby jejího dospívání. Měla pocit, že pozornost není zadarmo a musí si ji zasloužit. Ve vztahu k okolí fungovala jako dobrosrdečná vrba, co nic nevyzradí a všechno unese. „Jenom si tu něco odložíme a hned zase půjdeme… a příště přijdeme zas“! 

Že některým jezinkám vrátka otevírat nemusím, pokud zrovna nemám kapacitu, bylo pro tuhle ženu jako obraz z jiného světa.

Další úrovní byl symbolický příběh duše související s pocitem samoty a vydědění. Ukázal se obraz zhrzené ženy, kterou opustil její milenec kvůli jiné ženě. Z pocitu zoufalství vznikl koncept: Když ho nemůžu mít já, tak už žádná jiná. Následovala výprava za konkurentkou a její otrávení. Ke ztracené lásce tak přibyl ještě pocit viny a strach z odhalení. Držela se proto v osamění, stranou společnosti. Tímto životem však trpěla ta část její duše, která se chtěla vztahovat k lidem a být milována. A právě tuto část – vnitřní milenku – bylo třeba uvidět a přijmout zpět do své duše.

Přijetím vnitřní milenky získáváme žolíka nejen pro navazování vztahů, ale i pro prožívání radosti, spontaneity a prožívání emocí obecně.

 

A když partnerství nepřichází měsíce a nebo roky? D. Hawkins v knize Léčení a uzdravení popisuje sebeuvědomování a sebeléčení (ať už má jakoukoli podobu) jako proces, kdy vyplouvají na povrch do vědomí vzorce z indivividuálního (příběh duše) i kolektivního (rodový systém) nevědomí. Můžeme se cítit zahlcení a nabýt přechodný pocit, že se v sobě ztrácíme ještě víc. Paradoxně je to ale právě tento bod, kdy se začíná blýskat na lepší časy a můžeme pozvat do života toho, co si přejeme…

 

A hlavně… Duše ví, s kým se chce potkat i proč, tak zkusme důvěřovat…